Projekt Mont Ventoux

IMG_2195Je 15.7. 2016, den poté co Tour de France jela přes horu Mont Ventoux, na kterou jsem 3.7. vyšlapala. Bohužel je to i den poté, co nějaký šílenec vjel kamionem do lidí, kteří koukali na ohňostroj ku příležitosti oslav pádu Bastily v Nice. Takže jsem byla nejdřív veselá, ale teď jsem hodně smutná, že se takové věci dějí… Ale zpět k mému projektu Mont Ventoux.

Jsem v podstatě projektová holka. Ke všem větším věcem, co mě v životě čekají, přistupuji jako k projektu. A jak to je? Prostě si řeknu, kdy se věc má stát a pak do data realizace si naplánuji jednotlivé úseky a do těch si dám dílčí úkoly, které vedou ke splnění cíle. Ano, dvacet let v nadnárodních korporacích se na mně rozhodně podepsalo. Když o tom tak přemýšlím, co je pro mne důležitější, jestli cíl a nebo ten proces jako takový, těžko se mohu rozhodnout. Ale možná pro mne platí víc, že cesta je cíl. Každý rok jezdíme s Adventurou na dovolenou na kolech. Pro rok 2016 jsme vybrali zájezd Provence na kolech, kde hned druhá etapa vedla přes vrchol hory Mont Ventoux (1911 m). Realizace projektu Mont Ventoux  začal v lednu 2016, kdy jsem začala se zlepšením své fyzičky. Začala jsem pravidelně dvakrát týdně chodit na spinning, najala jsem si osobní trenérku Kačenku do posilovny a začala jsem chodit na cvičení SM systém. Celý měsíc vše šlo jako po másle, až do mého slavného kankánového provazu, kdy jsem si ultimátně natáhla sval na zadní straně nohy. Žádné cvičení, byla jsem ráda, že se mohu alespoň belhat. Tak to bylo nemilé překvapení, neplánovaná přestávka dva měsíce. Začátkem dubna jsem se zase s vervou pustila do příprav, noha trochu zlobila, ale už jsem nemohla nic oddalovat.  Přípravy jdou do finiše a tak jsem v červnu přidala do tréninkového plánu ještě pravidelný výjezd na kole, což se mi moc nepovedlo splnit. Najela jsem ubohých, ušmudlaných 150 km.

24.6. – Jsme týden před odjezdem, poslední cvičení v posilovně. Vím, že jsem nesplnila všechno, jak jsem si naplánovala, ale někde uvnitř cítím, že to dám.

1.7. odjezd směr Francie, Vaison-la-Romaine.

2.7. – Spíme v kempu ze kterého je vidět můj cíl – hora Mont Ventoux, raději se tam ani nedívám, je to tak strašně vysoko a sedí tam mrak. Lidi ze zájezdu to hrozně řeší a pořád se baví o zítřku a už teď mají nervy. Nechci nic slyšet, nechci nic vidět, prostě zítra sednu na kolo a tu horu vyjedu!

Zapomněla jsem si doma I-pod, normálně jezdím s jedním sluchátkem v uchu a mým dopingem je hudba a teď jsem zjistila, že můj doping jsem nechala doma. Výborně, tak na to si taky zakazuji myslet. Alespoň se zbavím hloupé berličky, kterou jsem si z hudby udělala. 

Je 3.7. ráno,  vyrážíme. Prvních 10 km je rovinka do města. Město je naprosto plné cyklistů a obchodů s koly – neuvěřitelné. Chcete si vyjet na vrchol? Kupte si, či půjčte si kolo a jeďte! Stoupání začíná téměř hned za značkou města. Jet na Mont Ventoux je cyklistický svátek. Mladí, staří, muži, ženy i děti. Francie je prostě cyklistický národ. Všichni jedou na silničních kolech, jsou neuvěřitelně vystajlovaný, cyklistické kombinézy, dresy, jak na modní přehlídce. Já jedu na treku a Michal na horalovi, jsme v cyklistickém, ale proti Francouzům jsme jak Popelky. 

Prvních 10 km jedu sama, Michal je někde přede mnou, nevadí mi to, jedu si svým tempem. Snažím se jet frekvenčně,  to znamená, točit pravidelně nohama, ale mít pořád správný výkon. Hudba mi nechybí. Stoupání 12% je drsárna, zapomněli tu udělat zatáčky, takže táhlý kopec bez zatáček, fuj. V noci hodně foukalo, nespala jsem a s větrem jsem udělala dohodu, že když foukat, tak do zad. Vítr foukal chvilkami a někdy i dodržoval naší dohodu. Na každém kilometru je patník, kde jsou informace, v jaký jste nadmořský výšce, kolik km stoupání jste ujeli a kolik % stoupání vás čeká v následujícím kilometru. Informace k nezaplacení.  Opět k hoře přistupuji projektově, neustále si počítám, jaký díl cesty je za mnou a jaký díl  cesty přede mnou. Patník 10 km a Michal u něj. Jsem ráda, že ho zase vidím. Sníme tyčinky, vyměníme si dojmy a domluvíme se, že zastavujeme na každém druhém km. Ve dvou se to lépe táhne, teď vidím Michala každé dva kilometry. Přidal se k nám ještě jeden mladý manželský pár, takže nakonec jedeme ve čtyrech.

15. km Chalet Liotoro  – chata s občerstvením, prvním a až na vrchol posledním. Dáváme si kávu, Oranginu a bagetu, kterou si vezeme, jako svačinu. Vidím na vrchol, vím, že nám chybí jen 6 km a 500 výškových metrů. Zase se na vrchol raději ani nekoukám. Nebe je bez jediného mráčku. Už teď máme výhled jako ptáci. V dálce vidíme zasněžené vrcholy Alp. Je to taková nádhera, až se mi z toho točí hlava. Jsem tak šťastná, že jsem zdravá, že mám nohy a že to mohu absolvovat. Nevím, jak to popsat, ale beru to jako velký dar, že tento intenzivní pocit štěstí si uvědomuji v okamžiku, když je.

Vyrážíme na posledních 6 km, stavíme po každém kilometru. Můj limit, proč musím zastavit nejsou nohy, ani fyzička, ani dýchání, ale je to zápěstí a to na čem sedím, oboji během chvíle naprosto zdřevění. Naštěstí stačí jen chvilička odpočinku a zase je vše v pořádku. Už není les, jedeme po silnici a kolem je jen a jen kamení. Sluníčko pálí, ale jsme tak hodně nahoře, že je mi zima, ale když jedem, je naprosto akorát, nesmíme zastavovat, jinak zmrznu.

Poslední 2 km jedem na jeden zátah, cíl je na dosah, stoupání už není tak drsný jak na začátku. Vrchol je plný cyklistů a motorkářů. Cyklisté jsou šťastní, všichni se fotíme u patníku a cedule, prostě oslava a dokumentace vítězství ducha nad tělem v jednom. Výhled je neuvěřitelný. Honem do bundy, nebo zmrzneme, sluníčko svítí, ale je tu pěkná zima. Jak tu asi musí být, když sluníčko nesvítí? V překladu znamená Mont Ventoux větrná hora, tak se není čemu divit. Se sjezdem nepospícháme, není kam spěchat, cíl je dosažen. A stálo to za to! Výjezd jsem si dala k padesátým narozeninám. Cestou jsem si říkala, že jedu za všechny padesátnice světa, že jedu pro Kačenku z posilovny, že jedu abych byla blíž mamince, že jedu abych splnila svůj cíl. Už zeď se těším na další můj projekt, co to asi bude?

 

4 Comments

  1. Alena

    Štěpánko díky, úplně jsem si to v duchu zopakovala! Píšeš to s takovým nadhledem, úžasné, já jsem se hodně trápila. Moc děkuji pozdrav Alena

  2. Alice

    kam se ztratil můj koment?? máš ho?

  3. Alice

    Za 1. ještě jednou velká gratulace a poklona. O to větší a hlubší po přečtení vaší jízdy.
    Za 2. vítáme Vás doma, zdravý a šťastný z dosažení cíle.
    Za 3. když si jela za padesátnice, tak i za mě a za to velký dík!!
    A za 4, co myslíš? Ano, opět si mě dojala, jako po každém čtení tvého úžasného blogu:)

    • komentář je tu a moc za něj děkuji. Mám radost, když se mé články líbí.