Generační obměna není novinka, už v habsburské říši se vše řídilo nástupnickým řádem

Tak například, dědic byl vždy prvorozený syn - primogenitura, na schopnostech nezáleželo.

Jedinkrát v historii zdědila habsburský trůn žena a navíc to byla silná osobnost.

Nástupnický řád zabraňoval konfliktům v rodině, ale to, že kritérium nebyly schopnosti následníků, byl problém, ale v rodině byl klid.

Císař František I se místo rozumem řídil nástupnickým řádem, a tak se stal císařem jeho prvorozený syn Ferdinand.

Panování Ferdinanda bylo formální, podepisoval, co mu ostatní jiní předložili. 

Nebyl schopný chápat, soustředit se, dokonce jeho mimika svědčila o mdlém duchu.

Ferdinand byl mdlého úsudku, ale byl velmi vlídný, rád rozdával peníze.

Jeho hendicapy byly tak patrné, že je nebylo možné skrýt.

Do historie vešla jeho slavná věta: "Když jsem císař.tak chci jíst knedlíky".

To jsem ráda, že dnes generační obměna probíhá podle jiných parametrů.